Dva roky v zeleném

... „Rendo, zejtra prej sloužíme na rotě spolu?“ zeptal se při jídle vojín Koura desátníka Radkana.

„Jak to víš, Bobe?“ divil se Radkan a ukrojil si bagrem, čili lžící se zahnutým koncem, kousek okurky.

„Řekl mně to Karel ráno, když šel na nástup roty,“ řekl Koura a dal si do pusy kousek karbanátku a půl druhé lžíce bramborové kaše.

„To je dobře, že du na rotu, a ne na sál. Zítra by měl sloužit Sejmal padesátku a s ním je to vo nervy,“ věděl Radkan.

„Tadyhle Pepa by mohl vyprávět. Dyť šel dělat místo Sejmala na chvilu padesátku, když letěla ráno vo půl pátý eserka,“ nadhodil vojín Koura.

„S tím Sejmalem je to hrozný,“ začal desátník Terlický a pokračoval: „Von, když slouží, tak je tak nervózní, že vykouří nejmíň tři balíčky cigaret a vypije nejmíň patnáct kafí během celý služby. Kdybych místo něho nebyl za aparaturou, když letěla eserka, a neřídil činnost za něho, kdoví, jak by to dopadlo. Byl tak nervózní, že se celej třepal,“ dořekl desátník Terlický.

„Pepo, proto já říkám, že je lepší služba na rotě než na sále,“ mínil vojín Koura.

„To máš pravdu, Bobe, je. No, ale když na sále slouží Narda, tak je služba v pohodě,“ měl pravdu desátník Terlický.

„Já taky radši chodím na dozorčího roty než na sál. Víte, kluci, tam s tím planžetem je to taky někdy vo držku,“ přidal se vojín Radkan.

Když všichni tři dojedli, dali plato se špinavým talířem a sklenku od čaje do okýnka na umytí a šli sami coby odloučená jednotka zpátky na rotu. U dozorčího stolku po jejich příchodu na rotu seděl dozorčí svobodník Mandr a hrál si se šňůrami a s píšťalkou ...